Vycházka do okolí Frýdlantu a prohlídka Zámeckého pivovaru Frýdlant

V sobotu 17.1.2015 jsme pro členy našeho klubu a další příznivce turistiky připravili vycházku do okolí Frýdlantu – z Arnoltic údolím Bulovského potoka přes Jaklovo údolí zpět do Frýdlantu se zakončením v Zámeckém pivovaru Frýdlant, kde byla dohodnuta prohlídka. Trasa maximálně 10 km.

Přestože asi v osm hodin začalo slušně pršet, dorazilo na sraz na autobusovém nádraží v devět hodin překvapivě dost turistů a tak z Arnoltic za trvalého deště vyrazilo celkem 26 dospělých a 2 děti.

Pršet přestalo asi po třech kilometrech před brodem Bulovského potoka (západní rozcestí) a tak se hned zlepšila nálada. Cestu zpestřila i 2 telata, která utekla z ohrady a část cesty do Jaklova údolí šla před námi. Nakonec podběhla pod ohradníkem ke zbytku stáda a začala bučet jakoby nám chtěla za nucenou procházku vynadat.

V Jaklově údolí ještě některé čekala příjemná zastávka u Jardy s ochutnávkou (DĚKUJEME).

Potom už jen cesta z kopce na oběd v jídelně Miroslava Proška a přesun do Zámeckého pivovaru Frýdlant. Tam se nás sešlo celkem 32 a na dvě poloviny jsme absolvovali zajímavou prohlídku celým areálem pivovaru s podrobným výkladem. Příjemné bylo i posezení v Pivovarském klubu a ochutnávka piv Albrecht 12° světlé, Albrecht 13° černé, Albrecht IPA 17°.

Děkujeme tak Marku Vávrovi za umožnění prohlídky pivovaru a Pavlu Paloušovi za zajímavý výklad během prohlídky a frýdlantskému pivu a pivovaru přejeme tradiční „Dej Bůh štěstí“.

Mapu s plánkem trasy si můžete prohlédnout na http://www.mapy.cz/s/fjQm

 

 

Cyklovyjížďka 13.7.

V neděli 13.7. v 10.30 se nás za pěkného počasí u prodejny Kola Cirkl sjelo osm (pět členů KTF). Evžen Cirkl dorazil na novém supermoderním elektrokole KTM a tak jsem konstatoval, že nyní již mám v kopcích poslední místo předplacené. Jeli jsme přes Horní Větrov do Dětřichova a od začátku Dětřichova, přes celé Heřmanice až do polské Bogatyni jsme si užívali jízdy po fungl novém asfaltovém koberci – to ta jízda hned jinak odsýpá. Dále jsme pokračovali přes Opolno zdroj, Kopaczów do Hrádku nad Nisou. Žádný zájemce o koupel V Krystýně se nenašel a tak jsme jeli dále přes Chotyni, Dolní Suchou do Chrastavy, kde jsme si na náměstí dali oběd. Když jsme již zaplatili a chtěli jet dále, tak se zatáhlo a spustil se pěkný liják a tak jsme si nebrovolně museli dát ještě jedno pivko a kafe. Déšť ale poměrně rychle ustal a tak jme ještě po vlhké silnici jeli směr Nová Ves. I zde jsme si již část cesty užívali jízdy po nové silnici, ale na druhou půlku si ještě chvilku počkáme – opravy po povodních jdou hezky, ale pomalu… V Nové Vsi se rozhodlo o nejkratší variantě domů a tak jme jeli přes Mlýnici a Albrechtice do Frýdlantu.j

Ujeli jsme asi 60 km, dešťovou přeháňku jsme přečkali v hospodě a tak se to snad vydařilo. Za týden asi vynecháme, protože já mám víkend pracovní a navíc se v sobotu otvírá Frýdlantský pivovar!

Další, tentorát polský cyklovýlet

Další cyklovyjížďku jsem se rozhodl naplánovat do polské Lubaně, kde probíhaly Lubaňské slavnosti. I přes pěkné počasí, byla účast tentokrát slabá, na startu jsme se v 11hod sjeli jen dva, já a Pepa Pešek. Ozval se ještě Darek Jurkovič, že musí nejprve dovařit oběd pro dceru a v Lubani že nás dojede. A tak jsme ve dvou vyrazili přes  Řasnici, Srbskou, Lešnou a dojeli do Lubaně. Zde jsme se potkali i s účastníky autobusového zájezdu z Frýdlantu, mezi nimiž byli hojně zastoupeni naši kamarádi z Klubu turistů Frýdlant. Dle plakátů jsem si myslel, že to bude něco jako naše Valdštejnské slavnosti, ale proti nim to byl „slabší odvar“. Trochu jsme si prohlédli místní hezké starobylé městečko a když jsme ochutnávali polské pivko Žiwiec (české je lepší), tak volal Darek, že v Lešné prorazil plášť, a že se asi bude muset vrátit. Nakonec po provizorní opravě pomalejší jízdou dorazil a dojel i nejkratší cestou zpět. My jsme s Pepou jeli zpět do Lešné, kde jsme odbočili směr Pobiedna a přes hranice jsme přejeli do Nového Města, kde jsme ve Sluníčku doplnili tekutiny. Dále již jen z kopečka do Frýdlantu. Ujeli jsme něco málo přes 70km, počasí bylo krásné a byla to parádní vyjížďka – kdo nejel ať lituje.

V neděli 22.6. jsme byli na hřebenech Jizerek

Výlet pořádal Vašek a ráno nás do smědavského autobusu nastoupilo 13 (12 členů KTF) a v Novém Městě ještě přistoupili dva novoměštští kamrádi, takže nás bylo celkem 15. Nejsilněji zastoupen byl tradičně klan Motyčků, kterých bylo tentokrát 5, tedy celá třetina! Počasí nebylo zezačátku nic moc, díky čemuž byl bus poloprázdný, ale nakonec byla ideální teplota na chození, viděli jsme i sluníčko, jen na vrcholcích občas trochu víc foukalo.

Ze Smědavy jsme vyrazili na na Knejpu, kde proběhlo první občerstvení. Dále jsme pokračovali přes Černou horu, Holubník, Ptačí kupy na Hřebínek. Jen do zdejšího občerstvení dorazilo pár turistů z Frýdlantu, hned došlo pivo! Zde někteří (hlavně starší) účastníci odepřeli předsedovi poslušnost a šli nejkratší cestou do Ferďáku do hospody. Nás 7 poslušných šlo s Vaškem dle jeho plánu přes Bílou kuchyni a Malý Štolpich do Ferdinandova do restataurace U tetřeva, kde již čekali ostatní. Zde jsme si dali pivko a dobrý oběd až na předsedu, který se jediný oběda nedočkal… Ušli jsme necelých 20km a již nás čekala pouze cesta do Hejnic kde jsme akorát stihli smědavský autobus zpět do Frýdlantu.

V neděli 15.6. proběhla další cyklovyjížďka

Po delší době jsme opět vyrazili na kola. Sešlo se nás tentokrát osm, všichni členové KTF. Jeli jsme přes Raspenavu, Oldřichov v Hájích, Mníšek do Krásné Studánky, kde jsme navštívili místní minipivovar. Zpět do Frýdlantu jsme jeli přes Filipov a Albrechtice. Počasí bylo ideální na kolo, ne moc teplo a hlavně bez deště i bez defektu. Ujeli jsme okolo 40km. Děkuji všem za účast.

Tradiční jarní minidovolená

Stalo se již mnohaletou tradicí, že naše „trochu věkově mladší odnož KTF“ vždy na přelomu května a června vyráží na prodloužený víkend do některé lokality naší krásné vlasti, kde vždy podnikneme nějaké turistické, či cykloturistické aktivity, tak po večerech doženeme nějaké oslavové resty, na které doma není čas – letos jedny narozeniny a jeden svátek. Přestože každý rok se snažíme jezdit někam jinam, letos jsme se opět po roce vrátili  do Janských lázní, protože před rokem jsme tam zažili pouze povodně a z chalupy jsme téměř nevylezli.

Takže s nadějí, že horší počasí než loni už být nemůže jsme ve čtvrtek 5.6. ráno vyrazili. Bylo nás celkem 11 z toho 9 členů KTF. Protože počasí bylo celkem pěkné, někteří jsme již v Horním Polubném sundali kola z auta a poračovali vlastními silami. Díky častým semaforům podél Jizery kvůli rekonstrukci silnice jsme na kole dokonce ještě jednou naše motorizované kolegy  předjeli. Cestou přes Vrchlabí, Černý důl a Hofmanovy boudy jsme najeli asi 55km. Na chalupě na nás stejně jako loni čekala domácí bábovka od paní majitelky a naražený svijanský soudek od již zabydlených kamarádů. Zjistili jsme že 1. června byla otevřena Letní krkonošská pivní stezka k jejímuž splnění je třeba navštívit čtyři krkonošské minipivovary a v každém si dát 2 piva, což byla výzva.

Přestože večer proběhla menší oslava Michalových narozenin, v pátek byl časný budíček a již v 7.10 jsme odjížděli autobusem do Pece pod Sněžkou s jediným cílem – nejvyšší hora ČR. Někteří šli z Pece až nahoru po svých, někteří po svých na Růžovou horu a dále lanovkou, další využili nové lanovky již z Pece. Všechny tři skupiny jsme se sešli na Luční boudě, kde jsme ochutnali pivko z místního nejvýše položeného pivovaru v republice a 1/4 pivní stezky byla splněna. Dále jsme šli přes Výrovku, Dvorskou boudu na Friesovy boudy, kde mají rovněž svůj minipivovar a tak po další ochutnávce bylo 1/2 pivní stezky splněno. Ještě nás čekala cesta přes Hrnčířské boudy a Kolínskou boudu až na Černou horu odkud jsme jen tak tak stihli poslední lanovku v 18 hod do Janských lázních  Někteří ušli 30km, další 26 a i ti kteří jeli lanovkou až na Sněžku měli na kontě přes 20km. Byli jsme celkem znavení, ale ne tolik abychom se večer ještě řádně nepodívali na soudek Svijanské výroční 450ky, kterou pro nás zařídil z důvodu svého svátku Darek.

Protože druhá polovina pivní stezka se nacházela ve Vrchlabi tak mi čtyři cyklisti jsme v sobotu dopoledne vyrazili přes Svobodu nad Úpou, Trutnov staré předměstí, Hostinné, Kunčice nad Labem do Vrchlabí, což bylo asi 50km. Zde jsme úspěšně našli zbylé dva minipivovary „Pivovarská bašta“ a „Hendrych“, čímž byla Letní krkonošská pivní stezka splněna! My dříve narození cyklisté jsme usoudili, že po návštěvě dvou pivovarů bude nejlepší využít cyklobusu z Vrchlabí do J. lázní, tak mlaďasové to zvládli i zpět přes Hofmanovy boudy na kole a přidali si dalších asi 15km. Ti co nejeli s námi na kole, tak prý podnikli nějakou tustickou trasu okolo Janských lázní a navštívili kulturní program k zahájení letní lázeňské sezóny, který ten den zrovna probíhal.

V neděli pro cestu zpět zvolili mlaďasi kolo na celou trasu a ujeli tak dalších cca 88km. Co dodat? Skvělé ubytování, na rozdíl od loňska krásné počasí, dobrá nálada a i nějaké ty nachozené a naježděné kilometry.

Třetí cyklovyjížďka

Po týdnu jsme opět vyrazili na kola, teplota tentokrát nebyla tak vysoká jako minulý týden, ale hlavně to bylo bez vody a to je na kole základ. Ve 13 hodin se nás u morelu Daniela sjelo devět (z toho šest členů KTF). Vyjeli jsme přes Arnoltice, Černousy do Vsi, kde byla v místní hospůdce krátká občerstvovací pauza. Tři účastníci odtud jeli zpět do Frýdlantu kratší trasou a nás šest členů KTF pokračovalo dále přes Andělku, Višňovou, Minkovice, Vísku, Kunratice, Heřmanice do Dětřichova. Zde jedno pivko U Adamců a zpět do Frýdlantu. Ujeli jsme cca 42 km, to vše bez defektu a ve zdraví. Příští týden pokud nám opět bude přát počasí vyrazíme znovu, tentokrát v sobotu.

Druhá cyklovyjížďka

Po dvoutýdenní pauze způsobené špatným počasím a Josefovskou vycházkou jsme v neděli 30.3. opět vydali provětrat naše kola a těla. Účast byla malinko větší než minule, sjelo se nás devět, z toho pět členů KTF. Sraz byl u prodejny Kola Cirkl a odtud jsme jeli přes Horní Větrov do Zátíší, po liberecké silnici na Oldřichovské sedlo a dále po Viničné stezce do Ferdinandova, kde jsme na zahrádce U tetřeva doplnili vydané tekutiny. Po té jsme pokračovali do Hejnic, Lužce, přes osadu Peklo a dále zadní Raspenavou do Frýdlantu, kde jsme akci „vyhodnotili“ na zahrádce U potoka. Ujeli jsme cca 38km, počasí vyšlo nádherně, takže za týden snad zase vyrazíme – sledujte kalendář akcí na stránkách KTF.

První letošní vyjížďka na kolech

Přestože kalendář ještě ukazuje zimu tak aktuální počasí je již jarní, v sobotu jsme podnikli první letošní společnou „zahřívací“ vyjížďku, tak jak jsem plánoval v pozvánce. Bylo nádherné jarní počasí a sjelo se nás šest (všichni členové KTF). Jeli jsme kolem školního statku zadní cestou do Raspenavy, dále býv. voj. prostorem přes Ludvíkov do Nového Města, kde jsme ve Sluníčku dopnili tekutiny dvěma pivky. Pak jsme pokračovali přes Hajniště, Řasnici a Krásný Les do Frýdlantu. Ujeli jsme cca 28km (můj computer ukazoval 27,5 program cyklotrasy zase 29,3). Na zahrádce Pivnice u potoka jsme nad dvěma cílovými pivy akci zhodnotili a rozjeli se do svých domovů.  Všem účastníkům děkuji za účast, další vyjížďka, pokud počasí dovolí bude příští sobotu – pozvánka zde bude nejpozději ve čtvrtek večer – sledujte proto webové stránky KTF.

Mapa a popis trasy

 

„Zimní“ dovolená na běžkách (nakonec bez běžek…)

Po té co vloni proběhla poslední tradiční klubová dovolená na běžkách na Šumavě jsme si říkali, že někam by to v zimě vyrazit chtělo. Když proběhl podzimní klubový výlet na Boží dar padla volba na tuto lokalitu, která nabízí rovněž dobré možnosti pro běžkaře. Proto jsme se rozhodli, že uskutečníme průzkumnou minivýpravu a na jejím základě bychom udělali případně dovolenou příští zimu již třeba ve větším počtu. Bohužel jsem začal shánět ubytování, již dosti pozdě a všechna cenově přijatelná ubytování na Božím Daru již byla obsazená. Nakonec jsem v půlce ledna přes slevový server sehnal cenově výhodné ubytování v Penzionu pod lanovkou v Jáchymově který se nachází asi 2 km od centra v úplném klidu na úpatí Klínovce s tím že tam stejně budeme autem a tak na Boží dar budeme dojíždět. Při objednání v půlce ledna jsme ještě byli přesvědčeni, že když zatím celou zimu není sníh tak za měsíc 15. února přeci musí být…

A tak 15. února kdy sníh stále nebyl jsme se 4 členové našeho klubu vydali na čtyřdenní dovolenou o které jsme bohužel předem veděli, že o běžkách to letos nebude…. Zbyněk Motyčka sehnal na cestu prostorné a pohodlné auto VW trasportér, takže jsme se nemuseli mačkat v malém osobáku a Ondra s Honzou si mohli k běžkám přibalit i sjezdovky. Po příjezdu do Jáchymova jsme se na infocentru dozvěděli očekávané – pro běžkaře je na Božím daru sjízdná (a neupravená) pouze Ježíškova cesta a to ještě s částečným přenášením lyží, což jme hned zavrhli. Po ubytování v penzionu kde na nás čekaly dva pěkné dvoulůžkové pokoje, které měli pro sebe spol. soc. zařízení jsme s potěšením zjistili že v restauraci točí naše oblíbené Svijany  chutné kvality (sice za 27 Kč, ale to je holt místní průměr). A tak jsme v restauraci shlédli naše olympijské hokejové trápení se Slováky a po té již následovala velice chutná večeře, která nás přesvědčila že zde zaplacená polopenze nebudou vyhozené peníze. Hned vedle restaurace byla společenská herna, kde byl stolní fotbal, kulečník, šipky a pingpong, takže spolu s chutnými Svijany bylo o zábavu postaráno, zvláště když paní byla na recepci celou noc a tudíž nějalou zavírací dobu neřešila.

Druhý den po vydatné snídani jsme se vydali na pěší túru z Jáchymova přes Šlikův hrádek, býv. osadu Zálesí, Švýcarskou boudu na Plešivec (rozhledna a restaurace). Zde jsme si dali dost drahou a nic moc za tu cenu  polévku.Dojem aspoň napravily dvě velice chutné nefiltrované třnáctky Karel IV. z malého karlovarského pivovaru. Zde jsme upravili plán, misto původně plánované cesty zpět do Jáchymova, která by vedla z dvaceti procent stejnou cestou, jsme se rozhodli, že sejdeme na druhou stranu kopce do Abertam kde shlédneme v nějaké restauraci odpolední olympijský biatlon a v podvečer nám jede bus do Jáchymova. V Abertamech jsme skončili v hotelu Sigisport, který vlastní místní rodák a bývalý fotbaista Horst Sigl. Zde nás čekala vynikající gulášová polévka za poloviční cenu než na Plešivci a o hodně lepší, a chutná Plznička. Měli jsme za sebou 16 km, ale prože min polovina cesty byla po zbytcích zmrzlého sněhu, námahou to vydalo téměř za dvacet. Závod v biatlonu jsme nakonec neviděli, protože byl pro mlhu odložen. Ale Plznička byla dobrá a za dvě hodinky jsme již seděli v busu do Jáchymova. Tam nás čekali ještě 2 km do penzionu a tam obvyklý večerní program – večeře, hospůdka, herna – já jsem odpadl docela brzy, ale mlaďasové vydrželi přes půlnoc….

Další den po snídani se rozhodli Honza s Ondrou, že pojedou na Klínovec na sjezdovky, ukecali i Zbyňka, že si sjezdovky půjčí. Pouze mě ortodoxního běžkaře a nesjezdaře neukecali – mám své nohy rád….Já jsem si tedy vyšel z penzionu na vrchol Klínovce po svých – bylo to 7 km, na pěti kilometrech převýšení 620 metrů a opět polovina z toho po zbytcích zmrzlého sněhu – docela náročné. Na vrcholu byla příjemná odměna v podobě výborné fazolové polévka v chlebu a dvě orosené Plzně. Dále jse sešel z Klínovce do Božího daru což bylo dalších 5 km. Původně jsem měl v plánu pokračovat dále po svých až do Jáchymova, ale jelikož zbývalo 20 minut do dalšího olympijského závodu v biatlonu, rozhodl jsem se najít nějakou hospůdku s tv a tam počkat až přijedou sjezdaři autem z Klínovce. Našel jsem penzion Daniela na kterém mě zlákalo známé Svijanské logo. Svijany sice opravdu točili, ale….. za 35 Kč!!! Nejdražší tři Svijany které jsem kdy vypil byly vykoupeny radostí ze stříbrné medaile G. Soukalové. Druhou půlku závodu stili i dorazivší sjezdaři. Následoval návrat do penzionu, kde následoval „obvyklý“ večerní program, který jsme si se Zbyňkem zpestřili návštěvou místní sauny, ketrou jsme měli v ceně ubytování

Kdyby byl sníh, určitě bychom ještě poslední den na půl dne vyrazili, takto jsme po snídani a vyklizení pokojů vydali pomalu domů. Cestou jsme si naplánovali oběd v Mostě v restauraci u stadionu, kde kde jsme si kromě chutného jídla užili i další olympijskou biatlonovou medaili O. Moravce. Když jsme už byli téměř doma, zjistil Honza že si v penzionu ve skříňce v lyžárně nechal lyžáky na běžky které vůbec nepoužil… Po telefonátu s ochotnou obsluhou penzionu se dohodl, že mu je pošlou poštou, tak snad i to dobře dopadlo.

A co říci na závěr? Letošní zima byla taková jaká byla a přestože již v 70. letech minulého století nás ve škole učili, že „sovětští soudruzi již pracují na tom, že v roce 2000 poručíme větru dešti“, nic s tím neuděláme. Ale vyzbrojeni zkušenostmi a informačními materiály víme že při normálím průběhu zimy je v okolí Božího Daru udržováno 105 km běžeckých stop na české straně a dalších 95 na německé straně, což by jistě stálo za další návštěvu.